Začalo to v mých 16. Tehdy jsem se chtěla lišit vším možným a také jsem na to doplatila. A tak jsem si jednoho dne řekla, že je přece nemožné fungovat bez tetování, které mají všichni. Zavolala jsem do salonu a domluvila termín. Za týden se šlo na věc.
Už když jsem paní ,,tatérku" spatřila, měla jsem zdrhat. Nejen, že v salonu ani nepracovala, neměla na sobě jedinou tetováž, což už také o něčem vypovídá. Sama mi řekla, že si jen udělala kurz a teď prostě tetuje. Zeptala se mě, jestli mám s sebou motiv, na mou zápornou odpověď mi rozkázala, ať si tady sednu a nakreslím si to, poté obkreslím na okně. Pořád jsem nezdrhala.
Když byl motiv hotov, musel se na okně obkreslovat znovu, jelikož ,,tatérce" se to napodařilo obtisknout na mou ruku. Po druhé to bylo také katastrofální, ale doufala jsem, že je alespoň trochu schopná. Zmýlila jsem se.
Paní začala tetovat...
Nemá cenu se rozepisovat, i přes malý motiv to byla dlouhá, bolestivá tetováž.
Dopadlo to tak, že mi to paní ani ničím nepřekryla, řekla ať si to mažu sádlem, vytáhla ze mě peníze a já konečně zdrhla. Domů jsem přišla s brekem a když jsem svou novou ozdobu spatřila, začala jsem šetřit na odstranění - to se událo o několik let později, ale o tom až příště.
Poučení na konec: Děti, nedělejte kraviny.
Žádné komentáře:
Okomentovat