Po několik let se setkávám s tím, že mnoho lidí má buď
neutrální, potažmo v horším případě negativní postoj k adopci na
dálku a nejen to, ale obecně k pomoci společnosti. Vymlouvají se na vládu
a stát, ať druhým pomohou oni, jaká naivita… nebo spíš skutečně výmluva?
Sobectví? I jako sobci ovšem mohou pomoci, ono jim to totiž něco přinese…
Než jsem adoptovala, čtyři roky jsem hledala informace,
pročítala diskuze a mezitím dospívala k přesvědčení, že když mi ročně
zmizí 4.900,-Kč, nezničí mě to, někoho jiného by však mohlo…
Adoptovala jsem na dálku chlapce z Indie přes
Arcidiecézní charitu Praha, kterou vřele doporučuji. Od chlapce mi 2x ročně
přichází dopis a upřímně, když najdu ve schránce obálku z Indie, vždy mám
velkou radost.
Dopis
obsahuje: ručně psaný text dítětem, strojový překlad, obrázek + jednou ročně
aktuální fotografii a vysvědčení (na počátku samozřejmě obdržíte údaje o dítěti
a jeho rodině)
Mimo jiné je
uvedeno, co dítě dostalo od organizace.
Ráda bych, aby se tato i jiná forma pomoci rozšířila, pomůže
to nejen jim, ale i vám! Jak? Máte možnost procvičit si angličtinu, dozvědět se
o jiné kultuře,… jednoduše do sebe vnést něco nového.
Padají také řeči, že peníze stejně nejdou dětem, tak proč to
dělám… jistě, peníze skutečně nejdou přímo dětem, jdou organizaci, která dítě
„zafinancuje“, je to něco špatného? Alimenty také nejdou přímo dítěti.
Nabízí se další otázka. Proč adoptovat indické/africké/…
dítě a ne české? Pro mě je odpověď jednoduchá… Dle mého názoru jsou české děti
velmi dobře zaopatřené.
A hádejte, koho mám vystaveného v práci na stole v rámečku…
J
Toto je téma, které aby bylo komplexní, není na jeden
článek, je to na diskuzi.
Žádné komentáře:
Okomentovat